Plyšový medvídek je báseň vymyšlená několik let zpátky. Vím, že rytmus pokulhává, možná bych něco dnes pozměnila, ale nechci. Nebudu zde nic měnit, jelikož v době, kdy jsem to napsala, to mělo pro mě kouzlo, které přetrvává do dnes a já ho změnou výrazů nechci v žádném případě ztratit.
Medvídku plyšový,
kde se mi touláš,
sněhovou kuličku
ze sněhu si kouláš.
Jsi neživý,
vycpaný vatou,
na zemi poklekneš
s modlitbou svatou.
Anděl tě neslyší,
na mráčku spí,
tak mi řekni,
kdo nad tebou bdí?
Tvé tělíčko,
mrzne a chladne,
naděje utichaj,
bez lásky život chřadne.
Očička smutné,
do prázdna koukají,
péřové sovičky,
na pohřeb houkají.
Metr pod sněhem,
Tvá duše zmírá,
ledové srdce
navždy už dřímá.
Tvá mysl počítá,
ty kruté dny,
já ti jen popřeju
přesladké sny.
Zuzi, ty jsi vážně dobrá! :)
OdpovědětVymazat