Úplná prázdnota - Iveta Vochálová

Autor: Iveta Vochálová

Nakladatelství: ERIKA

Rok vydání: 1998

Anotace: Autorka sleduje život mladého začínajícího narkomana, stále závislejšího na pervitinu a jeho zoufalý boj se sebou i s okolním světem. Podaří se Tomášovi najít oporu a porozumění ve své rodině, anebo ho závislost stáhne až na samé dno? "Tohle je tma a na konci je světlo. Je to vlastně něco jako prázdno ve mně. Je to moje duše, v který je úplná prázdnota, ale někde na konci je snad kousek naděje."

     K této knize jsem se dostala v knihovně před dávnými a dávnými lety, poté jsem ji samozřejmě musela mít za každou cenu doma. Myslím, že to byla má první kniha s drogovou problematikou. A pokud nebyla, tak to byla první kniha, která ovlivnila jak můj čtenářský směr, tak také mou představu budoucí kariéry.

     Jak už anotace uvádí, kniha vypráví o životě mladého Tomáše, který se dostane k drogám jako "víkendový uživatel" a později již pravidelný. Jeho život je plný strastí, ale také mu přináší určitou "euforii".

     >>  Náš barák se začínal občas zaplňovat i neznámýma lidma. Pamatuju si, že byla velká sranda, když jednou přišel Dan ve skvělý náladě a začal mluvit o lednici. Prej ji viděl na smětišti nebo snad na skládce, no a že si myslí, že určitě funguje. Začali jsme si z něj s Lucií a Michalem dělat srandu.

   "A televizi náhodou nechceš?" smáli jsme se. Mysleli jsme si, že si vzal ňákýho tripa, ale setřeli jsme. Dan ji opravdu druhej den přitáhl. <<  str. 119

     Příběh jsem nečetla pouze jednou, ale několikrát, i když s dlouhým rozmezím. Pamatuji si, že když jsem knihu četla poprvé, byla jsem nadšená z konce. V té době, když tak zavzpomínám, jsem tu knihu strašně prožívala. Hltala jsem každé slovo a čekala co se stane na další stránce. 

     Po pravdě, nyní jsem si ji přečetla znova. Již jsem příběh tolik nehltala... ale měla jsem v sobě takový zvláštní pocit, jelikož chvílemi jsem zavzpomínala, jak jsem se asi cítila v určitých částech knihy, jaké jsem měla u toho pocity.

     Vím, že kniha mě kdysi hodně dojala, dokonce i jiné, kteří si přečetli jen určitý kousek. Musím přiznat, že i po těch, já nevím 10 letech, jsem měla na krajíčku. 

     >>  Svým způsobem jsem Dana dost obdivoval. Byl to z nás takovej největší frajer. Uměl krást. Byl hodně rozpíchanej. Myslím, že v tý době jsem si možná ani tak moc neuvědomoval, co s náma droga provádí. <<  str. 63

     Když jsem nedávno začala knihu číst znova, uvědomila jsem si, že mi nyní nevyhovuje takový styl psaní, jakým je kniha napsána. Přišel mi vhodný pro věk do 15let, dá se říci, že trochu jednoduše napsaná. Je možné ale, že i někomu staršímu bude takový styl vyhovovat. Když nad tím tak přemýšlím, nedovedu si ji však představit, že by byla napsaná jinak, maximálně některé úseky, ale jako celek ne.

     Taky jsem se zasmála nad řečí Moravana. Mě osobně to přišlo přehnané, ale pobavilo mě to.

     >> Každý si v tu chvíli nejspíš uvědomil, že ňákej blázinec nestačí k opravdovýmu konci s drogama. Člověk, kterej chce přestat, musí nejdřív skončit s něčím jiným. <<  str. 144

     Závěrem bych tuto knihu pravděpodobně doporučila pro nenáročné čtenáře. Pokud se začtete, máte ji přečtenou během chvíle. Pokud Vás však nenadchne ani nezaujme, může to být horší. 

     Kniha podle mého není nejlepší z knih, co se týče drogové problematiky. Ale také není nejhorší a přečtením nic nezkazíte. 

>> Mylím, že závislost spočívala hlavně v tom, že hned potom, co jsme si šlehli, jsme přemýšleli hned nad další dávkou.

      Nebylo to ale kvůli tomu, že by se mi dělalo zvlášť blběm ale měl jsem hroznou chuť. Špatně mi bylo, když už jsem byl z toho na nervy. Závislost na perníku byla vlastně psychického rázu. Šlo hlavně o to, zachovat si čistou hlavu. Najít tolik zábavy, která by vám zakázala na něj myslet. Jenže co může být lepší než droga? Někdo by určitě řekl: je to spousta věcí, ale vy vlastně ani nic lepšího poznat nechcete. A když už, tak jen v podobě jiný drogy. je to kolotoč, kterej se roztočí. Točí se čím dál tím rychlejc a vy se v tý rychlosti bojíte vyskočit. Vlastně se vám to ze začátku líbí. Jenže pak už vám je z toho věčnýho točení na nic. Chcete to zastavit, ale říkáte si, tak se ještě chvilku povozím. Musíte dát ale pozor, aby se neroztočil moc rychle. Mohli byste pak vypadnout. <<  str. 98