Tichý pláč - Joe Peters

Autor: Joe Peters

Anglický název: Cry Silent Tears
Nakladatelství: Alpress, s. r. o.

Rok vydání: 2010

Anotece: Pan Peters si sice vzal Lesley za ženu poté, co ji přivedl do jiného stavu, jeho srdce však patřilo jiné. Lesley na sokyni ukrutně žárlila a zlost si vybíjela na malém synkovi. Tatínkova tragická smrt Joeův život doslova zpečetila. Sadistická matka alkoholička chlapce vězní ve sklepení, její nový přítel vnese do týrání další prvky: znásilňování a dětskou pornografii. 

     Velmi poutavý a silný příběh. Do knihy jsem se začetla večer, než jsem šla spát a než jsem se nadála byly 4hodiny ráno. Každé slovo jsem doslova hltala. Ze začátku jsem vůbec nevěřila, že tento příběh mě tak pohltí. 

>> Soused, který bydlel na opačné straně ulice, zaslechl výbuch, proběhl branou, porazil tátu na zem a snažil se ho uhasit. Mně se konečně povedlo dostat z auta. pospíchal jsem k otci. Plameny zmizely, táta byl celý černý a ohořelý. Třásl se  jeho tělem zmítaly křeče. Upadal do šoku. Derek mi zakryl oči dlaní dřív, než jsem si stačil zblízka prohlédnout tátovu spálenou tvář. Dodnes si vzpomínám na odporný zápach seškvařeného masa a dusivý kouř.<< str. 37

     Co jsem se dočítala, mnozí píší, že kniha není pro slabé povahy. Pokud vám nedělá dobře výše uvedený úryvek, nepočítejte, že to v pokračování bude lepší. Takové knihy mi nedělají zle, ráda je čtu a ještě víc, když to jsou autobiografické knihy, jako tato. Ale podle mě, by si i lidé se slabou povahou na takové věci, měli tyto knihy přečíst. Možná by otevřeli oči, a uviděli by, že se toto opravdu děje v našem světě a ne jen ve fantazií autorů nebo ve zprávách. 

>> Od večera jsem nebyl na záchodě a plný měchýř mě pořádně tlačil. Neměl jsem ponětí, jak dlouho ve sklepě ještě budu. Samozřejmě jsem si netroufal zabušit na dveře a dožadovat se propuštění, ani jsem se nepokusil dostat ze sklepa ven. Věděl jsem, že když se počurám, matka bude řádit. Snažil jsem se vydržet, ale najednou to nešlo. Vymočil jsem se na podlahu. Zmocnila se mě nevýslovná úleva, již vzápětí vystřídaly obavy. Co když si máma louže všimne? Doufal jsem, že se vypaří dřív, než se tu matka objeví, přestože jsem tomu moc nevěřil. Ve vzduchu se vznášel charakteristický zápach a já si připadal ještě špinavější. Vrátil jsem se na matraci a čekal, co se stane dál. << str. 69

Ať už tam jsou vymyšlené situace, či nikoli, opravdu tuto knihu doporučuji přečíst. Občas jsem měla smíšené pocity. Ne že bych u toho brečela od začátku do konce, to ne, ale zžíralo mě velké napětí, co bude čekat na další stránce? Co se stane až přijde ta matka? Co se s Joem stane? 

     A jak jsem se ke knize dostala? Zaujal mě obal. Já vím, že by se neměla soudit kniha podle obalu, ale bohužel já to tak mám - tedy když o knize nic nevím. Pokud si vybírám knihy a ještě nemám představu, o čem, dívám se na obaly. Je to trochu praštěný, ale je to u mě tak... a když mě nějaký zaujme, teprve pak se dívám na obsah aj. Samozřejmě, pokud mi někdo doporučí knihu a už jen to vyprávění mě zaujme, tak na obálku nehledím... nejspíše jen v případě, kdy mě obsah nějak extra nenadchne... 

>> "Nevzpírej se mi, kluku," zavrčel, popadl mě za genitálie a bolestivě je zakroutil. Od té doby jsem si netroufl mu vzdorovat. Byl stejný jako matka. Vyžadoval absolutní poslušnost a nestaral se, kolik bolestí druhému způsobí.<< str.91