Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová

     Než se začnu věnovat další knize, chci se omluvit za svou dlouhou neaktivitu. Bylo toho na mě moc, škola, práce, stáž ...  a když byl konečně volný den, tak jsem byla ráda, že mohu sednou k seriálu nebo prostě vypnout a nad ničím nepřemýšlet. Je možné, že ještě mé příspěvky nebudou pravidelné, jelikož pár povinností ještě mám, ale nyní se budu snažit vše dohnat a dodržovat termíny.
No, každopádně už bych to neměla protahovat. Pro tento článek jsem si vybrala knihu ...

Autor: Jojo Moyesová

Anglický název: Me Before You
Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2013

Anotece: Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, dlouholetého přítele a svět končící za hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louisa měnit musí. A tak přijme jednu neobvyklou nabídku.

     Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.

     Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a cynického Willa s optimistickou a upovídanou Louisu. Přesto tyto dva svede osud dohromady. Willova matka totiž Louisu najme na šest měsíců jako ošetřovatelku. A tak se bývalá servírka začíná pomalu zaučovat novému řemeslu, aniž by tušila, že na tom, zda uspěje, bude zanedlouho záviset Willův život.

     Neobyčejně citlivý romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

     Nechci prozrazovat děj, abyste o nic nepřišli, pokud máte v plánu si knihu přečíst. Co můžu popravdě říct je, že jsem netušila, že mě kniha bude bavit. Koupila jsem si ji na popud spolužačky, která o ní tvrdila jak je skvělá. Dlouho jsem se odhodlávala knihu koupit. Pokaždé když jsem šla do knihkupectví, vzala jsem ji do ruky a v duchu se sama sebe ptala "Bude za to stát?". Říkala jsem si, že to bude nějaká přehnaná romantika aneb klasicky přehnaný příběh o tragické lásce, která nakonec skončí šťastně a blablabla. U této knihy jsem se mýlila....

>> A v tu chvíli jsem to zaslechla - zcela nezaměnitelný zvuk trhajících se stehů. Mrkla jsem dolů a zjistila, že šev na pravé straně sukně se rozpáral, a rozdrbnuté hedvábné nitě se sbíhaly nahoru jako nevzhledný otřepaný lem. Cítila jsem, jak se mi hrne do tváří červeň.<< str.28

     Nemohla jsem uvěřit, že to je jedna z těch knih, které se mi začnou číst dobře hned od první stránky. Jakmile jsem se pustila do prvních řádků knihy, musela jsem uznat, že je opravdu dobře napsaná a doufala jsem, že tento pocit vydrží mnohem déle než do konce první kapitoly. 

>> "V životě, v životě nebudu litovat ničeho, co jsem udělal. Protože když člověk skončí na vozíku, většinu času můžeš cestovat jen ve vzpomínkách." << str.228

     Přesto, že k začátku knihy, jsem stále očekávala nějakou romanticky přehnanou zápletku, nepřestávala jsem číst.  Příběh je opravdu dobře napsaný, čte se tak lehce, že si kolikrát ani nepovšimnete, že jste už o několik stránek dál. 

     Je fakt, že jsem se místy knihy zasmála, ale také převrátila oči v sloup. I přesto jsem však došla k závěru, že i když kniha vyhlíží romanticky, romantická tolik není. Ano, je tam jakási láska, ale v tomto příběhu to není tak přehnané a otřepané jak např. žena X se zamiluje to muže Y a dají se dohromady, ale muž Y podvede ženu X se ženou W, ale přesto mu žena X dá šanci znova a přitom její pravá láska je muž V... Ztrácíte se? To já někdy taky.

     Kniha Než jsem tě poznala mi přijde, že je psaná opravdu pro lidi. Ukazuje na příběh, který se může stát komukoli. Odhrnuje jakousi záclonu, aby lidé, které takové neštěstí nepotkalo, mohli nahlédnout do světa vozíčkáře. Neříkám, že to tak mají všichni, nebo že to tak vidí všichni. Ale tento příběh mi přijde opravdu ze života. Žádný přehnaně šťastný happy end.

 >> Nemohla jsem uvěřit, že hodlá dodržet určené datum, jako by se to už nedalo změnit. Hlavou se mi honila spousta nevyřčených argumentů. Proč ti tohle nestačí? Proč ti já nestačím? Proč ses mi nemohl svěřit? Kdybychom bývali měli více času, mohlo by to být jinak? Každou chvilku jsem se přistihla při pohledu na jeho opálené ruce, na ty hranaté prsty jen kousíček od mých, a vzpomněla jsem si, jaké to bylo, když se naše prsty propletly -.... << str.364

     Během čtení jsem se zamilovala do postavy Willa. Přiznávám, že to někomu může přijít přehnané, ale opravdu jsem si tu postavu velice oblíbila. Nejspíše mi přišlo atraktivní jeho projevy chování, i když potkat takového člověka ve skutečnosti, tak ho pošlete pravděpodobně do patřičných míst. Ale Will mi přišel prostě takový... no prostě Will.   

     Musím se přiznat, že kdyby jedna kapitola byla delší nebo kdyby pokračovala, nejspíše bych vypotřebovala celou krabici papírových kapesníčků. Takže pokud se do knihy začtete, a vžijete se s pocity postav, něco podobného vás s velkou pravděpodobností bude čekat taky. Buď to a nebo jsem nějaká cíťa. :D

     Pokud vás kniha láká, určitě neváhejte a přečtěte si ji. Jako jednu z mála ji doporučuji. Pokud nehledáte opravdu nějaký láskyplný příběh, který skonči šťastně a ti dva budou žít šťastně až do smrti jak tomu bývá v pohádkách, určitě oceníte tuto knihu.

     Kniha se má dočkat i filmového zpracování - jsem na něj zvědavá.

 >> Uvědomila jsem si, že se bojím žít bez něj.<< str.397